Co je aktivní otcovství?

Rodičovství chápeme jako sdílený úvazek, jehož by se muži měli ve vlastním zájmu aktivně účastnit. Aktivní otcovství – pravidelná péče o děti a jejich životní prostor – je zdrojem kvality života: rozvíjí osobnost, upevňuje partnerské a rodinné vazby, uspokojuje potřebu přesáhnout sebe sama a rozšiřuje možnosti pro profesní seberealizaci ženy.

Základní teze:

Otcovství je jeden ze základních životních projektů a ochota vzít na sebe odpovědnost.

Tři předpoklady úspěšného otcovského projektu:

záměr (jaký to pro mne má smysl)
cíle (co chci předat)
zdroje (odkud čerpám informace a podporu)

Generace otců 20.století byla pasivní a dnešní muži nemají pro aktivní otcovství modely a vzory.

Muži umějí pečovat o děti – už od nejútlejšího věku.

Mužům přináší péče o děti: sebeúctu, pevnou vazbu s dětmi, pevnější partnerský vztah, smysl života, kontakty s jinými otci, rodinami, komunitou.

Otec je stejně dobrým rodičem jako matka, zároveň má svoje specifické úkoly – 3 A: podporovat Autonomii dítěte, být mu dobrou Autoritou a učit ho zvládat Agresi.

Aktivní otcovství – pravidelná péče o děti a jejich životní prostor – je otázkou rozhodnutí.

„OBJEV“ LOMu:

Během očekávání narození (prvního) potomka je muž nejvíce otevřen změnám, protože prochází jednou z nejvýznamnějších fází svého života – přisvojuje si identitu otce. Tehdy také začíná reálně fungovat jeho otcovský projekt. Období těhotenství partnerky je tak příležitostí po znovuotevření otázek o životních hodnotách i postoji k partnerce, rodině, pracovnímu prostředí, komunitě. Bezprostředně po narození dítěte se v rodině redistribuují základní role a povinnosti. Muži mají šanci reálně zahájit svoje aktivní otcovství a svým dílem přispět ke sdílenému rodičovství.

Dobrý táta podle dětí (studenti a studentky primy pražského gymnázia):

Jít příkladem, důsledně: Nikdy neříkejte svému dítěti, že má příšerné známky, pokud jste na tom dříve byli stejně.“
Starat se o dítě: „…alespoň polovinu času, který mu jeho rodiče věnují, minimálně třetinu.“
Nerozmazlovat dítě: „Nedávat mu všechno, co chce, ale nebýt zase moc přísný.“
Mít důvěru dítěte: „Nelhat mu, neprozrazovat jeho tajemství a hlavně plnit sliby.“
A ještě „dvě chytré rady“:
„Alespoň jednou týdně potěšte svého potomka.“
„Ochotně odpovídejte na všechno, na co se vás dítě zeptá.“