Táta na plný úvazek v časopise Týden

V časopise Týden (38/2013vyšel pěkný článek o projektu Táta na plný úvazek a mužích na rodičovské dovolené u nás i v zahraničí. Autorkou je Radka Smejkalová.

Muž jako živitel rodiny? Pomalu překonaný model. Stále více evropských otců na čas mění kravatu za zástěru a užívá si placené role muže v domácnosti. Češi mohou jen závidět.

Nakrmit, přebalit, uvařit, poklidit… Středoškolský učitel Odd Malve má den plný, a to je teprve ráno. Na písemky z historie a politických věd přestal myslet už před několika měsíci – a to nikoli kvůli prázdninám. Jako téměř každý z moderních nrských otců se na čas stal „tatínkem v domácnosti“. Od léta se v Norsku nárok na otcovskou dovolenou prodlužil na čtrnáct plně placených týdnů a podle ministerstva pro děti, rovnoprávnost a sociální začleňování uvedené výsady využívá devět z deseti tamních mužů. Naopak v Česku s dětmi doma nezůstávají ani dvě procenta otců (viz Otcové u plotny).

„Přeháněl bych, kdybych tvrdil, že zažívám vzrušující dny naplněné všemožnými domácími a pedagogickými výzvami,“ kření se čtyřiatřicetiletý Malve, když do batohu souká nepropustnou plínu. Dnes mají s desetiměsíční Adou na programu plavání, zítra se chystají do mateřského centra. Jako kůl v plotě se tam prý necítí – s tatínky do herny dochází zhruba třetina dětí. „Jsem rád, že jsem nepropásl okamžik, kdy se poprvé posadila, kdy se mě chytla, aby mohla udělat své první krůčky, miluju to její řehtání, když spolu blbneme,“ říká zálibně o dceři, se kterou je doma od jejích sedmi měsíců.

Plínky a pivo Ulicemi norského Bergenu tlačí při svých pochůzkách pravidelně kočárek i dvaatřicetiletý sociolog Bjarte Folkestad a není sám – dva místní tatínci na otcovské dokonce vydali pod názvem Spartakus úspěšnou knížku s tipy, kam při péči o děti zajít na pivo či kde se dají na pánských záchodech vyměnit plínky.

„Zůstat doma s dětmi není totéž jako být na dovolené nebo mít čas pro sebe, ale dává mi to pocit naplnění a uspokojení z vlastního života,“ přemítá Folkestad a neopomene zdůraznit, že živiteli rodiny jsou s manželkou oba a díky jeho angažovanosti se žena může vrátit dříve do práce. Což je přesně to, oč místním zákonodárcům šlo. „Pokaždé, když jsme prodloužili otcovskou dovolenou, se to projevilo na celkové době, po kterou tátové zůstali doma s dětmi. Doufáme, že i tentokrát to povede ke spravedlivějšímu rozdělení péče o děti mezi oba rodiče,“ říká Line Torviková z norského ministerstva. A připomíná studie, které dokládají, že dlouhodobý pobyt matek doma s dětmi má neblahé následky pro jejich další profesní dráhu.

Matky na pranýři „Je mi líto, když vidím, jak mnoho skvělých žen po čtyřech, pěti nebo i deseti letech doma ztrácí sebedůvěru. Myslím si, že to není dobré pro nikoho – pro ženy, které po letech vychovávání dětí končí v neuspokojivé práci, ani pro muže, na nichž leží břemeno živitele rodiny a kvůli stresu mají na děti stále méně času. Není to dobré ani pro děti, které vyrůstají v genderově rozdělené společnosti,“ přemítá publicistka Ulla Engbergová ze Švédska, kde byla rodičovská dovolená pro otce zavedena už v roce 1974.

V podobném duchu mluví i čeští sociologové. Češky patří v celosvětovém kontextu k matkám, jež jsou nejvíce ochotné obětovat svoji profesní dráhu péči o děti. „Od žen se očekává, že se upozadí kvůli rodině. Mělo by tu být větší povědomí o tom, že se jim to v dlouhodobé perspektivě nemusí vyplatit. Pokud se ženy s touto situací mlčky smíří, skončí s malým příjmem a špatným postavením na pracovním trhu,“ varuje socioložka Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.
Statistiky úřadů práce v tomto ohledu neskýtají přílišný optimismus: v posledním čtvrtletí loňského roku bylo v evidenci více než 104 tisíc žen hledajících zaměstnání déle než rok, více než 41 tisíc žen shánějících práci přitom zároveň pečovalo o dítě mladší 15 let. „Jen padesát procent českých matek se vrací do svého původního zaměstnání. Rodičovská dovolená neplní funkci, jakou by plnit měla,“ upozorňuje socioložka Hana Hašková.

Spolu s kolegy vydala publikaci Péče o nejmenší: Boření mýtů. Jedním z nich je podle ní, že dítě potřebuje ke zdárnému vývoji až do tří let celodenní péči matky. „Nejde jen o to, zda má být dítě s matkou, nebo část dne v instituci. Stejně tak dobře může být i s otcem,“ říká socioložka, která se sama v péči o rok a půl starou dceru dělí rovným dílem se svým manželem.
Stejnou tezi zastává i ředitel Ligy otevřených mužů Martin Jára. Péči o nejmladšího potomka „obětuje“ každý týden jeden pracovní den. „Teď je sice v módě mluvit o slaďování rodiny a práce, ale mluví se přitom jenom o ženách, jako by muži neměli co slaďovat!“ podivuje se pětinásobný otec a psycholog.

O sladění pracovního a rodinného života ví své i editor a moderátor švédské veřejnoprávní televize SVT Mattias Osterlund. O staršího syna se staral na plný úvazek osm měsíců, o mladšího pět. O svoji profesi přitom obavy mít nemusel. „Ve Švédsku není absolutně žádný tlak na to, aby se otcové vraceli z rodičovské dovolené brzy zpátky, spíše naopak. Byl bych blázen, kdybych toho nevyužil! I když je to možná trošku třídní záležitost – vzdělaní muži zůstávají doma s dětmi v mnohem větší míře než dělnická třída,“ řekl TÝDNU dvaačtyřicetiletý Švéd, který podobně jako čtyřicet procent jeho krajanů považuje čas strávený na otcovské za životní příležitost, která už se nebude opakovat.

Být u toho

„Fascinovalo mě, že jsem mohl zblízka sledovat, jak se z totálně bezmocného tvorečka za pár měsíců stane rozverné dítě. Byl jsem u toho, když syn udělal první kroky, kdo by o tohle chtěl přijít?“ vzpomíná Osterlund, kterému nepřítomnost na pracovišti nestála v cestě ke kariéře -po návratu z druhé otcovské se vracel dokonce na lepší pozici.

Nor Odd Malve to vidí podobně: „Lidé v mém okolí, kolegové, kamarádi i rodina, by mě měli za podivína, kdybych se rozhodl nezůstat doma.“ Když v práci řekl, že se ženou čekají potomka, jeho nadřízený prý automaticky začal nahlas plánovat, jak překlenout období, kdy odejde na rodičovskou. „Možná to tak není na všech pracovištích, ale myslím si, že pokud by si člověk nemohl vzít několikaměsíční dovolenou, aniž by to výrazně poškodilo jeho kariérní vyhlídky, tak asi nebude dost dobrý v tom, co dělá,“ uvažuje.

Severský rodičovský model se už nějakou dobu rozšiřuje i do zbytku civilizovaného světa. V Německu se díky reformám zavedeným v roce 2007 během tří let zvýšil podíl otců na rodičovské dovolené z 3,5 na téměř dvacet procent. Nyní podle statistik Gender Studies tři ze čtyř německých otců na rodičovské pečují o děti v průměru po dobu dvou měsíců, více než sedm procent Němců přitom kvůli dětem přerušuje svoji kariéru na celý rok.

Za větším zastoupením otců ve výchově vězí v mnoha zemích i příznivé klima částečných úvazků – „obětovat“ dítěti den nebo dva není pro mnohé taková změna jako zůstat doma na plný úvazek. Tátu na částečný úvazek měli doma i Eowyn a Rowan Woltersovi z nizozemského Dronte. „Já jsem byl doma jeden den v týdnu, manželka dva, o zbytek se podělily babičky a chůva,“ popisuje běžný nizozemský model automechanik Maarten Wolters.

Zatímco v Nizozemsku na částečný úvazek pracuje téměř každý pátý muž a šedesát procent žen, v Česku jde o necelá dvě procenta mužů a osm procent žen (evropský průměr zaměstnanosti na částečný úvazek je přitom zhruba osm procent mužů a třicet dva procent žen.] Patriarchové na ústupu Role mužů se posouvá i ve společnostech tradičně vnímaných jako patriarchální. „Výchova dětí je dosud výsadou matek, ale otcové začínají dělat v tomto směru první váhavé krůčky. Zatímco před pár lety bylo nemyslitelné, aby byl otec u porodu, dnes už to nikoho nezarazí. Mateřství se dokonce stalo žhavým politickým tématem, protože míra porodnosti u nás klesla pod číslo jedna,“ říká Japonka Tomoko Nagase, v jejíž zemi poměr otců podílejících se na celodenní péči o děti stoupl od roku 2008 téměř šestinásobně na předloňských 2,6 procenta.

Srdnatě se tváří i Steve Jaqvaar z Řecka, které (možná překvapivě) s dvěma placenými dny vyhrazenými pouze pro otce a dalšími 16 týdny rodičovské dovolené, o něž se otec může dělit s matkou, přiznává mužům větší právo starat se o děti než například Švýcarsko. „V Řecku je stále spousta tradičních párů, kde se o děti a domácnost stará žena, ale role otců je hodně odlišná od toho, jak žily předchozí generace,“ říká čtyřicátník z ostrova Kos.

„Stále více mužů mé a mladší generace se snaží být více zapojeno do výchovy dětí. Dokonce bych řekl, že spíše potkáte s kočárkem otce než matku. Je to hlavně otázka bot!“ vypráví potutelně. „Řekyně totiž pořád běhají na vysokých podpatcích a s nimi, jak známo, se po kamenech chodí špatně. Zatímco já jsem s dcerou Candy oběhal pochůzky, nakoupil a zašel na hřiště, ženské spíše skončí v kavárně nebo u kamarádky na potlachu,“ směje se otec dvou vlastních a dvou vyženěných dětí, který přitom se podle svých slov o kariéru bát nemusí: „Mám šest džobů, z nichž žádný sám o sobě nás neuživí. V létě provozuju hotel, po tátovi jsem převzal olivový sad a vinici, v zimě učím a překládám,“ vypočítává muž, jenž příležitostně vystupuje i s kytarou po barech.
Otcovská v nedohlednu Zatímco v Česku zůstává doma s dětmi do dvou let osmdesát procent matek, shodné procento Belgičanek či Slovinek do stejné doby od porodu naopak začne pracovat. Ačkoli zůstat s dítětem na rodičovské dovolené má u nás právo otec zrovna jako matka, praxe ukazuje, že muži se zatím do této role příliš nehrnou. Úřady práce loni vyplácely rodičovský příspěvek jen 5200 mužů, tedy pouhým necelým dvěma procentům z více než 306 tisíc rodičů (matek] pečujících o děti do tří let.

„Když se v Norsku v 90. letech zaváděla otcovská dovolená, vyvolávalo to kontroverze, ale dnes to mladí berou za vlastní. I u nás za poslední léta nastal velký posun, tatínkům s kočárkem už se ostatní chlapi dávno nesmějí, spíše jim tiše závidí,“ konstatuje Martin Jára. Jako ředitel Ligy otevřených mužů se zasazuje o to, aby se muž na rodičovské dovolené stal i v Česku běžným jevem. Zavedení otcovské dovolené, jako je tomu jinde, ale zatím u nás nehrozí.

Letos na jaře tuto debatu otevřela ČSSD, do voleb s tím však vyrazit nehodlá. Se změnou pravidel nepočítá ani ministerstvo práce a sociálních věcí. „V poslední době se řada evropských zemí přiklání k trendu zkracování doby rodičovské dovolené a současnému zvyšování dávky vyplácené po tuto dobu tak, aby co nejvíce nahrazovala výši předchozího příjmu,“ potvrzuje mluvčí ministerstva sociálních věcí Petr Sulek. Součástí tohoto trendu je však i to, že rodičovská dovolená končí často s dosažením prvního roku dítěte, které pak míří do jeslí nebo jiné péče. Česko naopak zůstává jednou z mála zemí na světě, kde rodičovská dovolená a s ní spojené výhody trvají až tři roky.

Přání versus realita

Podle letošního průzkumu agentury Mediaresearch by každý druhý český otec byl ochoten za určitých okolností zůstat na rodičovské dovolené. „Brání v tom hlavně finanční propad rodiny,“ uvědomuje si Jára. Český rodičovský příspěvek ve výši maximálně 11 500 korun měsíčně je žebračenka proti norskému modelu, v němž stát vyplácí po dobu 46 týdnů sto procent platu až do výše zhruba 143 000 korun měsíčně, z toho čtrnáct týdnů je vyhrazeno pouze pro otce, čtrnáct pro matku a o zbytek se rodiče mohou podělit podle vlastního uvážení. „Mnoho pracovníků v privátním sektoru a všichni státní zaměstnanci mají navíc smluvně zaručeno, že jim zaměstnavatel pokryje případné rozdíly,“ dodává Line Torviková.

„To si teda vůbec neumím představit,“ nestačí se divit český truhlář Jiří Jiroušek. „Starat se o děti je ta nejdůležitější práce. Krásná práce, ale pro mě je nepředstavitelné, že bych na tak dlouhou dobu měl vypadnout z řemesla. Za současných podmínek o tom vůbec nemůžu uvažovat, to bychom nepřežili, ale i jinak se obávám, že by mi takhle dlouhá nepřítomnost položila byznys,“ uvažuje novopečený otec druhého dítěte.

Čeští tátové, kteří by se i za stávajících podmínek chtěli více podílet na péči o své malé děti, mají oporu v projektu www.tatanaplnyuvazek.cz, který radí, jak na to doma i v práci. Liga otevřených mužů hodlá zavést i značku kvality pro zaměstnavatele, kteří půjdou s dobou a aktivní otce budou cíleně podporovat (www.tatovevitani.cz). „Ta doba nastane. Podobně jako dnes už je,norma‘, že otec, který nechce být u porodu, je divný, zatímco, když jsem já chtěl být před dvaceti lety u narození svých dětí, tak jsem byl za totálního exota,“ věří Martin Jára.

Článek byl zveřejněn s laskavým svolením autorky.